Tohle je, prosím, začátek

Vítej, cizinče.
Mé jméno je Lampička (což už asi víte) a tento blog jsem založila za účelem psaní povídek nehodících se na můj hlavní blog. Ať už krátkých pocitových jednorázovek, dlouhých sérií, nebo příběhů na přání (i když na přání budu psát jen to, co mě zaujme).

Mám ráda sladkosti, hlavně bílý karamel, a často se účastním rvaček s elektronikou. Dále jsem yaoiistka skřížená se slashistkou - to je ten nejnebezpečnější druh. Dokážu spárovat v podstatě kohokoliv mužského pohlaví (dejte mi film nebo knihu a já vám řeknu, kdo s kým prožívá žhavé noci ve své ložnici).
Věk vám neřeknu, protože až tento článek uveřejním, pravděpodobně už nebude aktuální. Někdy je mi sto jedenáct let, někdy dvacet jedna, někdy dvacet šest, někdy šestnáct, někdy třináct, někdy pět... Pořád se to mění.
Moje tělesná schránka sídlí v Plzni, ale duchem jsem někde v jiných světech, kde se oddávám nemravnostem a bojuji s příšerami.

Jinak na téhle doméně mám blog poprvé, tak se omlouvám za případné nedostatky. :3

Parodie na naprosto dokonalou knižní sérii Hunger Games, která se u mě pere o první místo společně s VA. Tohle video mě k té sérii přivedlo. „To bude ptákovina,“ říkala jsem si po jeho shlédnutí (Taková parodie snad nemůže být na něco normálního) a knížky si koupila. Po jejich přečtení jsem ještě hodinu zírala do stěny a snažila se všechny informace vstřebat. Byla to jednoduše DOKONALOST (Ano, miluji svůj Caps Lock).

A u té parodie se teď směju jako mentálně postižený jedinec.

(Tohle video vážně není reklama. A už vůbec ne podprahová. Nelžu!)